čtěte dále!
Jsou mezi námi i tací, kteří neumí ani na chvilku vypnout a uklidnit se. Sedět, přemýšlet a užívat si chvíle, které mají jenom pro sebe. A to je škoda. Mám ráda, když na mě přijde nálada, kdy jen sedím a usmívám se. Já osobně patřím mezi společenské lidi. Vyhovuje mi, když mám kolem sebe bandu lidí a nebo svojí nejlepší kamarádku (ta kolikrát stačí za celou armádu). Bavím se, povídám si s nimi a nenudím se. Sem tam však přijdou ty chvilky, kdy chci být sama. Sednout si doma do postele, uvařit si čaj a jenom ležet nebo si číst. Poslední dobou si tyhle „chvilky zasloužené samoty“ vychutnávám právě večer. Než jdu spát, když už vypnu televizi a ležím v posteli, tak přemýšlím a vymýšlím různé praštěné nápady, či se zvednu a jdu na chvíli na balkon a koukám jen tak do tmy.
Dřív jsem to nechápala. Nechci ze sebe dělat hrozně dospělou a životem zkušenou, to opravdu nejsem, ale učím se mít ráda klid. Vychutnávat si tyto chvíle. Vždyť člověk musí mít rád sám sebe a svůj život, aby byl spokojený a to se nejlépe naučí, když je spokojený a nic mu nechybí. Tak si na chvilku v noci sedněte ven, dýchejte, usmívejte se a radujte se. Žijte!
Žádné komentáře:
Okomentovat