2/11/2015

Endurance

Položte si otázku? Jste vytrvalí? Dokážete se k něčemu odhodlat, namotivovat se a poté se i udržet na správné cestě ke svému vysněnému cíli? Pokud ano, tak vám blahopřeji. Jste skvělí a máte můj obdiv. Pro ty z vás, kteří jste odpověděli ne a nebo jste raději neodpovídali, protože jste si nechtěli přiznat nahlas nebo i jen potichu pro sebe to ošklivé ne, mám jednu zprávu. Nebojte nejste v tom samy!

čtěte dále! :)


Když už jsme u té otázky motivace. Je pěkné vidět v časopise nějakou pěknou modelku. Hubená, krásná, no prostě ji máte na očích a vidíte v ní tu paní dokonalou, kterou by jste se chtěli stát. Jenže ... a přichází kámen úrazu. Ta modelka asi pravidelně cvičí, nejí ty dobroty co vy a má jiný život a ve finále se nemusí starat o věci jako je maturita, protože je hezká a to jí uživí.

Tento článek je spíše věnovaný vytrvalosti ohledně správného stravování a životního stylu, ale to však neznamená, že se netýká i vytrvalosti (a trpělivosti) v jiných aspektech života, jako je například škola, práce či i jen obyčejná drobnost, jako psát si diář.


Asi milionkrát jsem si našla na internetu krásnou (již dříve zmíněnou) modelku. Vždy jsem si přála vypadat jako ona - mít 50kg a 180cm, k tomu dlouhé vlasy a pleť jako miminko. No samozřejmě na to mohu se svými 163cm zapomenout. Tak jsem se pomalu začala poohlížet jinde. Mé zvídavé oči a mysl zamířily do světa fitness a kulturistiky, kde jsou ženy silné, sebejisté a hlavně zdravé. Nejsou podvyživené a naopak v té nejlepší kondici. Tady bylo normální mít 165 cm a třeba 60kg, jelikož to byly svaly. V této kategorii jsem si našla svoji ikonu - Jodie Marsh. Soutěžící v kategorii bikini fitness. Přišlo mi úchvatné, co dokázala se svým tělem za poměrně krátký čas. Začala jsem tedy cvičit a dobře jíst. Jenže .... a jsme opět u toho. Motivace pěkná, ale můj mozek má zapnuto na režim "vysněná postava" jen do 20:00. Po této zázračné/kouzelné/prokleté hodině se přepne do režimu "jídlo a dobroty jsou vítány". Co to znamená? Naprosto jednoduchou věc. I když se přes den stravuji zdravě, dietně a racionálně, tak večer se prostě seberu a jdu se nacpat dobrotami. V tomto okamžiku je mi jedno že chodím 4x-5x týdně cvičit, a že se o něco snažím, jako například snížit procento tělesného tuku, ale prostě se cpu a užívám si to! Miluji jídlo - zvláště cereálie, čokoládu a sýýýýýýýr! tuny goudy!
Nu což, vždy když si dám tyhle dobroty mám výčitky, proklínám se, že jsem hrozná a nemám žádnou vůli. Na mysli mám jediné a to "Nikdy nebudeš vypadat dobře, protože veškerou práci, co uděláš v posilce zhatíš sýrem!". Smutné, ale tahle fáze má krátké trvání, protože než du spát (se skučením, že je mi blbě, jak jsem se přecpala) se dokáži opět povzbudit, namotivovat a přesvědčit se, že zítra je opět nový začátek. A takhle to je pořád dokola. Kéž bych vydržela a odvykla si! Jenže ten sýr je tam dobrej!

Žádné komentáře:

Okomentovat